o malé obryňce A velkém trpajzlounovi

S rozpadem Rakouska-Uherska a spolu s Němci po válce byly odsunuty i tradice a poměrně drsné místní pověsti, které se přímo hemží trpaslíky, obry a dalšími divokými bytostmi. Oblast severních Čech tak nyní složitě hledá svou identitu…

Na území dnešních Bohatic žili odedávna trpaslíci a trpaslice, obryně a obrové ve vzájemné symbióze a pospolitosti až do příchodu lidí z vnitrozemí, kteří začali území kolonizovat, zabírat remízky, strouhy a tůně, vysoušet bažiny a vykacovat lesy a tím vyhánět původní obyvatelstvo, které muselo prchat dál a dál na sever.

V zákoutích Rychty skrytí za pavučinami a nánosy myšího trusu se však možná doposud skrývá jedna malá obryně a jeden velký trpaslík, kteří se nenápadně snaží tvářit jako lidé, naučit se jejich zvyky a žít jako normální dnešní venkovské obyvatelstvo. Mají velké touhy zapadnout a až je ostatní přijmou mezi sebe, chtějí se jim za to odvděčit svátkem rozsvěcení kaštanových svící, kdy každý z místních může strhnout svou masku a projevit se ve své pravé podstatě, jako luční víla a noční skřet, Pejsek a Kočička, střevlík a babočka, Yama thangka a Mahakala a další divoké nadpřirozené bytosti, které si ve svém dětském srdci všichni nosíme stále s sebou, i když jsme okoralí a téměř bez víry.